Konečky prstů

Přejíždět konečky prstů
Po žebroví padajících listů
Křehkém jako hrudníky gotických dam
Z nichž se potichu oddroluje minulost
Jak z fresek s přemoudřelým Ježíškem
Ze země, kde se na nohy
Místo tlejícího listí
Lepí žhavý písek.

Konečky prstů hladit
Mrholivý vzduch
Neskutečný jako vzpomínky
Na višňový sad,
Do bíla oděnou dětskou lhostejnost
Snášející se shůry na těžkou zem
S nadějí na chvění lásky
A hrst křehkého štěstí
Rozplývající se na hrobech.

Osiřelé II.

Osiřelé komíny se ostýchavě krčí
Před zraky estétů
A s lítostí vzpomínají na dobu
Kdy je bylo třeba vymetat
A kdy kominíkovi dávaly
Právo rozdávat štěstí.

Osiřelé I.

Osiřelé komíny ční vzhůru
Smutně obracejí svá bezzubá ústa k šedé obloze
Zvětralé stěny se zimničně chvějí
A zahřívají se vzpomínkami na to
Jak kdysi
Dotýkaly se jich chuchvalce kouře
Mazlil se s nimi hustý dým
Dráždivě uhýbal před nimi
Horký vzduch
Plameny olizovaly jejich lůno
A po každém večeru
Zůstávaly na jejich tělech
Lepkavé saze.

Tanec

V sále plném polibků rozplývá se čísi sen
Mezi tančícími páry svou samotou je zostuzen
Pro svou mlhavou podstatu je jen
Terčem smíchu vdaných žen.

Ten okamžik, kdy z pod víček prchá ven
Ta chvíle, než list spadne na pevnou zem
Jak vánek vplétající se dívkám do loken
Byl tu vůbec? Nebyl to jen sen?