Na plzeňské ulici Jiří Stivín se svým Triem doplněným vibrafonem Wolfganga Lackerschmida na Co Jazz System předvedl nejen profesionálně zvládnuté foukání do různých trubiček velikosti od píšťalky po saxofon, ale i zrale skromné ustoupení do pozadí ve prospěch svých spoluhráčů, kteří dokázali, že i v jazzové baskytaře je šťáva a z bicích může stříkat krev.
To Emil Viklický Trio bylo, i přes hostování Terje Venas a Štěpána Markoviče, spíše elegantním monolitem s výraznějším důrazem na společnou souhru. Učebnice modern jazzu.
A nakonec to rachocení Prosti Dumi, které však ve starém pánovi nedokázalo ohřát krev na balkánskou teplotu, snad díky zmlsanosti z balkánské sekce v Ostravě, snad díky pochybnostem o možnosti transfúze jižanské krve Plzeňákům (i když se stylově obléknou a přiberou do kapely jednoho Bulhara).
To Emil Viklický Trio bylo, i přes hostování Terje Venas a Štěpána Markoviče, spíše elegantním monolitem s výraznějším důrazem na společnou souhru. Učebnice modern jazzu.
A nakonec to rachocení Prosti Dumi, které však ve starém pánovi nedokázalo ohřát krev na balkánskou teplotu, snad díky zmlsanosti z balkánské sekce v Ostravě, snad díky pochybnostem o možnosti transfúze jižanské krve Plzeňákům (i když se stylově obléknou a přiberou do kapely jednoho Bulhara).
