Klíč je nejen entita geologická tvořící poměrně specifickou niku. Je to také posvátné místo, falický symbol Nového Boru a domov zapomenutých bohů. Proto, ač někteří na jeho vrchol v rámci tréninku vybíhají, já profánní přístup k tomuto reliktu bouřlivějších časů Země považuji za hrubou neomalenost. I strávení noci na jeho vrcholu by mělo být podmíněno pohanskou úctou a ochotou odevzdat se hoře na milost a nemilost. Ne snad kvůli enormní nadmořské výšce (jak je z odkazu patrno), ale kvůli tomu, že vrchol je holý a ostrý a člověk je na něm obklopen jen nebem, často jen ve společnosti Boha a sebe.
V první řadě je třeba při výstupu nespěchat, protože zpocené triko není k přenocování na větrném vrchu příliš vhodné. Navíc by staré bohy mohl urazit nedůstojný příchod do jejich chrámu, za což se mohou pomstít ne zcela fotogenickou oblačností při západu Slunce.
Následnou pokoru však jsou schopni odměnit počasím, které umožní noc nejen přežít, ale i prožít.
A to i navzdory tomu, že Nový Bor kdesi při zemi zůstává ve světě bohů nových, ve světě, kde spánek signalizuje rozsvícení světel.
Ve starém světě navíc vstává člověk s Bohem,
dříve než se zase oba světy spojí v jeden.
