Stmívá se teď brzy a proto trávím hodně času potmě. Vlastně to není tak úplně pravda. Já jsem ve svém osvětleném skleníku a tma je všude okolo, tam venku. Vlastně ani už nevím, jestli opravdu to "venku" existuje. Proto jsem si sedl na okno a chtěl se na "venku" zeptat svých sousedů, jejichž řeč jsem se tento rok zkoušel naučit. Ale slyšel jsem jen ticho. A vlastně to snad bylo dobře. Už mnohokrát jsem totiž na jaře a v létě propadal beznaději, když mi všichni zněli jako sýkorka.
