Expedice LIPARIS LOESELII

Liparis loeselii (hlízovec Loeselův) je maličká orchidej. V České republice se na mnoha místech nevyskytuje, většina lokalit jeho výskytu je na Českolipsku. Místo na severní tyčnu vyrážím tedy do slatin mezi Jestřebím a Zahrádkami. Na začátku každé pořádné expedice musí být fotografie Klíče.


Díky déletrvajícímu suchu se ve slatinách dalo poměrně pohodlně pohybovat, i když přece jen spíš po okraji, po pěšinách vydupaných zvěří ve vysokém rákosí.

Jen místy rákosí přechází v mokřadní olšiny, jejichž keřovité dřeviny marnotratně rozhazují do jara chlupaté chmýří poletující ve vzduchu jako popletené sněhové vločky škádlené slunečními paprsky proplétajícími se mezi suchem roztřesenými kmeny. Na světlince uvnitř olšiny si zase připadám jako malý kluk objevující divočinu na zahradě svého domu.

V té divočině jsem sice našel tři lebky vysoké zvěře a jednu lebku kravskou, nicméně orchidej ani jednu. Jak už tomu bývá, příčinou byla špatná příprava - hlízovec Loeselův kvete až za měsíc.

Dobré úmysly

V Kamenickém Šenově žijí dobří lidé. Snad jsou trochu patrioti. Snad jsou trochu zbožní. Snad obojí. A snad ne trochu, ale hodně. A když byl Kamenický Šenov ještě Steinschonau, měli v něm tehdejší zbožní a snad i dobří lidé malou křížovou cestu. Dnešní dobří lidé se ji rozhodli obnovit. Dobré úmysly asi nejsou všechno. Kříži se nedá vytknout nic, ale barevný dvourozměrný Kristus nějak degraduje celou víru na uctívání plechového boha. Ještě horší je to snad s výzdobou skalní kaple sv. Trojice. Místní umělkyně ji vybavila obrazem, který má evokovat představu oné Trinity. Bohužel to spíše vypadá jako mladý hipík, za nímž je stárnoucí beatnik, a za ním podivně zmršená vlajka Kalifornie. Ať se před tou vlajkou děje cokoli, připadá mi, že do skalní kaple to nepatří. A také mi připadá, že výrok Martina Luthera o dlaždičích je pravdivý.