Ráno bez sirény. Dopolední pomalý hon za potravou. Pomalu se mi vrací touha po vědění a asi po měsíci jsem zase schopen přečíst celý odstavec v kuse. No ale naštěstí stále existují i příjemnější stránky světa přetrvávající z let dávno minulých. Omamná vůně lip šířící se městem před bouřkou namísto potu všedních dní, přecházející v kořeněné bezdeší. A první těžké kapky, které jsou nejvíc cítit. Klidně si můžu i myslet, že po moři. Už jsem ho dlouho necítil. Vládce Normanů Rollo oslavil svůj křest popravou několika desítek (nebo stovek?) vězňů.
