Ve viscerosomatické dualitě plíce pálí a kůže mrzne. Běžím za rychlou sinusoidou. Jsem ze skla. Jsem z peří. Jsem ze včerejška. Hledám se v celém bytě. Záludný čajník zakřivuje prostor a odmítá převzít odpovědnost za nestabilitu času. Kuchyně je jindy. Ložnice zase moc. A geometrie nadšeně krouží okolo purpurových polibků aspirinu. S ročním zpožděním si mě nachází "приложение" a já jsem jediný Latin. Útoky proužků odrážím pochopením. Rozplývání přichází s kvantovou neurčitostí a přináší bolestivou ostrost.
