neděle 10. ledna 2010

Neděle

Den, jaký má být. Až taoisticky odpoutaný a prosycující. Svět za oknem je zrnitý jako starý film. Vzduch voní bíle, když otvírám okno na dusícího se lososa. A má záda pronikají do koberce, když potom ležím na zemi a postprandiální syndrom mi zavírá oči. NME radio muchlá čas do chuchvalců vznášejících se jak bábrlata na drakově ocasu, zatímco píšu o IFP, ať už je to cokoli. Až když hustá lepivá tuš zalije ocel klenoucí se nad Škodovými závody, velmi velmi jemně si nechám rozpouštět na jazyku vzrušení z hovězího steaku, který jsem předtím oblékl do tymiánového kabátku a jemně osprchoval ve švestkové marinádě. Nepodmíněný souhlas celé mé existence je tak upřímně absolutní, že mám podezření, že jde o epileptickou auru. V extázi vybíhám pozorovat kopulace černého tajemství a bílého poznání.