čtvrtek 14. října 2010

středa 13. října 2010

Útok strojů.txt.02

........... my jsme vysušení sluncem a kůže se nám lepí na kosti ........... jejich svaly z oceli se lesknou tukem země .............. krčíme se při zemi a třeseme se strachy, zimou a šílenstvím ................... oni se tyčí hrdě k nebi a nebojí se ani Boha .................. většinou nemáme nic a jako štěňata bezmocně koušeme do ocelových paží, které nás svírají ............. až nám z toho krvácejí dásně ........... pár lidí pozvedlo hole ........... klacky .............. trubky ............. a tyče ...................... stroje jim s radostí zlámaly ruce a nohy ............. procitám v zástupu jiných ............... vidím jen na jedno oko .................. můj stroj mě táhne za kotník a já ryju držkou v zemi ................za mnou se táhne krvavá stopa..............na obzoru zůstaly zkrvavené trosky prázdného města ..............

pondělí 11. října 2010

Půl roku po slavnostech sněženek


ovládnou nebe nad troskami mocnářství draci odění do slovanských barev, ale z nozder vypouštějící finský vítr. A marně se snaží snést se k zemi, která se čerstvě rozvoněla přicházejícím spánkem. A zbytky ohňů, které najednou chutnají jinak než v létě. A štětce ztěžkly jako kdysi Monetovi. Bůhvíproč to vyvolává vzpomínku na gumovou pachuť vzduchového ventilku prehistorických textilních nafukovacích matrací. Mladí přestali být mladými. Sněženky i po smrti jistě krásně voní.


úterý 5. října 2010

Plzeňský kovboj dobývá Finsko


(aneb nedokonalá pocta Akimu Kaurismakimu)

Totiž Finsko ... jen Helsinky. A to ještě během tří dnů byl na focení čas tak tři hodiny. A tak ta pocta mému oblíbenému režisérovi, kterého jeho země nemá ráda, zůstala daleko za svým záměrem. Chtěl jsem Akimu pomoci a ukázat z jeho země to, co on neukazuje ve svých filmech (a je za to v nemilosti). Dvě až tři hodiny nejsou moc, tak to dopadlo takhle.