pondělí 18. července 2011

Hodina mezi husou a čápem


Jsem přinucen mít volný víkend. Vstupuji do světa z odstínů zelené a nechávám tempranillo zbavit jej hran. Není to přece jenom tak.


Ta stará chromá tlustá bába Annie už brzy umře a každou noc je třeba držet hlídku, aby svět neovládli slimáci. Ve světle lamp vilní hermafroditi na stuhu slizu zavěšují modrou kouli plnou děsu.


Ale ta hodina nastává až další den. Začíná etymologickou křečí. Ne že bych nevěděl, co to je obrok a proč. Ale ty souvislosti Obroku a jeho kořenů mě bolí. A zbytek po hradu Čap sice není Čáp, ale stejně nevím, co to je. Minulost si pro sebe nechala všechno kromě všudypřítomného Jindřicha Berky z Dubé.


Hodinový skok musí dřevěného válečníka přenést přes řadu roklí, kterým se tu říká doly. Je tu třeba Komáří důl sevřený Martinskými stěnami. A Husa sice vypadá jako husa, ale zase to není hrad.


Dolů pak vede Kraví důl. Krávy v něm nejsou. Zato v něm voní řebříček a svízel.

pátek 1. července 2011

Mušky v umyvadle 4

Tak dnes tam nebyly. Jenomže těžko říct, jestli to má nějakou hodnotu. Sice jsem včera nečural do umyvadla, jenomže jsem také přišel do práce o hodinu později. Musel bych někde zjistit, jaký mají tyhle mušky cirkadiánní rytmus. Ale to asi nikde nenajdu, když ani nevím, co jsou zač. Budu na to muset přijít sám. Tak to abych teď zase čural do umyvadla. Přitom bych ani příští týden nemusel, protože paní Vágnerová má dovolenou.