úterý 25. prosince 2012

Hrrrrrrr! Táborrrrr!

Ono teda u nás se nedá jet skoro nikam, aby tam v minulosti nevkročila husitská noha a trochu si nezadrancovala, nezabořila a nic nezapálila. Ale tentokrát, tentokrát jedu až tam, kde náboženské vytržení dosáhlo svého vrcholu, kde se aspoň na krátkou dobu Písmo zhmotnilo takovým způsobem, že se to později líbilo i komunistům, tam kde bradatí kněží bez ornátů propadali hysterickým záchvatům jako za dob Saulových a rozsévali a často pak i sklízeli nenávist. Do města, ze kterého se šířila zkáza po celé zemi a které požíralo i své vlastní pikarty.
Aby toho nebylo dost, přijíždím do "města revoluce" z "města zrady", které se svými drobnými zradami doplazilo až do secesní pohodlnosti, a očekávám ozvěnu válečného pokřiku a smrtelného sténání, brázdy vymleté potoky krve a slz a černé stopy plamenů zaryté v kamenných svědcích apokalyptického očekávání.
A ono ne. Co přežilo z Tábora, hovoří spíše o dobromyslných měšťanostech, co měli vší té minulosti až dost a tak se raději začali věnovat květinám a barvám. A dokonce do svého města vpustili i renesanci. A za zády toho nejhustějšího řízka českých dějin dokonce postavili kostel Proměnění Páně na hoře Tábor, ve kterém je dost toho, co by ten přísňák s palcátem neváhal zbořit. I zapadlé uličky chudší části města dnes znají méně nenávisti a ohně než město zrady, kterému ani ukradený velbloud štěstí nepřinesl. Zatímco v Plzni ještě dnes leží nevybuchlé bomby, v táborské rule jsou akorát rudé granáty. Snad je nutné projít si vlastním údolím stínů, aby se krev obětí změnila v drahé kameny.










pondělí 24. prosince 2012

Santini 04 - Mladotice


 

V Mladoticích to Mistr a "jeho" opat stihli se vším všudy. Však to byl také jejich první společný projekt. Jako sloh románský vystřídala gotika a ta byla později nahrazena barokem, tak byla sv. Hedissa vystřídána sv. Kateřinou, která ale v době proměny Čech kacířských v Čechy svaté podlehla mariánskému kultu, který vtiskl mladotické Kapli Jména Panny Marie šestiboký tvar a nad zdvojené ionské pilastry šesticípou hvězdu (přece jen, přes to všechno, to byla dobrá židovka), které jsem ale neviděl, protože byl starosta zrovna na obědě. To je snad jediné omezení vyplývající z toho, že od plaského kláštera koupila obec Mladotice svou kapli za 110 zlatých a ta je teď na dvorku.
Kromě kaple však v obci převažuje architektura řekněme funkcionalistická nad barokně gotickou.




neděle 23. prosince 2012

Santini 03 - Mariánská Týnice





 
 

V prvé řadě tu máme trochu problém s pohlavím. Sice to tak původně asi zamýšleno nebylo, ale po 300 letech je sémantický výsledek velmi santiniovský. TEN poutní kostel Zvěstování Panny Marie a TO cisterciácké proboštství je TA Mariánská Týnice a je v TÉ vesnici Mariánský Týnec.
Tentokrát není nutné obžalovávat stát a vůbec nikoho. Snad kromě samotného Mistra a "jeho" opata Evžena Tyttla, kteří vertikálu výjimečně nevyvážili horizontálou a ještě k tomu oba moc brzo umřeli. Okolo řeckého kříže nedaleko Kralovic se čas vlekl příliš pomalu na to, aby unikl erbu Fortunáta Hartmana, klasicismu, a nakonec výnosům Majitele pravdy.
A co B.ží světlo promlouvající z lucerny k vyprázdněnému kostelu? Nevím, protože je tu jedna svatba za druhou. Jen proto, aby do dvou let následoval rozvod.
Ale živý obraz, v němž vykazuje Anděl Strážce Jana Nepomuckého z nebe, opět potvrzuje, jak to s tím právníkem z Pomuku bylo (nebo spíš nebylo).

sobota 22. prosince 2012

Výpisky 05

"Nejbližší přítelkyní Marie Čelakovské byla Antonie Reissová. Ta byla ovšem známá v českém vlasteneckém salónu pod jménem Bohuslava Rajská. Takto podepisovala svoje skromné verše půvabná dívka, jež složila učitelské zkoušky, aby mohla založit a řídit soukromý dívčí ústav. Kromě toho musela odolávat nadějím Karla Slavoje Amerlinga, ředitele vzdělávacího ústavu Budeč, který doufal, že získá její ruku a spolu s ní vytvoří ideální dvojici, jež výukou a výchovou přetvoří českou společnost. Díky jejímu úsilí vyšel roku 1843 útlý svazek Pomněnky, a v něm mimo jiné dílka Magdaleny Dobromily Rettigové a Boženy Němcové. V době, kdy Bohuslava Rajská připravovala další almanach, došlo v rodině Františka Ladislava Čelakovského (v té době již profesora slovanské filologie na universitě ve Vratislavi) k tragické události. Zemřela jeho manželka Marie a zanechala mu čtyři děti. A tak se vypravil o prázdninách téhož roku, kdy na jaře zemřela jeho manželka, spolu se synem Ladislavem do Prahy, a u Staňků, kde se jinak scházeli čeští vlastencové, požádal Toninku (jak jí říkal), aby se za něj provdala a věnoval svou lásku jemu a osiřelým dětem. Netušil, že bude odmítnut, že jeho Antonie má v srdci mladého slovenského básníka Hroboně.

Božena Němcová jí napsala tento dopis: 
"Je-li to opravdivá láska, ať vášeň, pro kterou člověk na vše, co se mu v cestu klade, zapomene, jemuž předmět milený jedinkým cílem blahostí jest, je-li to taková láska, kterou pro Hroboně cítíte, tedy jsou moje slova marná – znám tu touhu po vnadné růži, pro kterou rády saháme, byť by nás trny její píchaly. Ale je-li to láska, kterou chceme pro vlast, pro naši věc obětovat, cítíte-li v něm učedníka národa slovanského, prosím Vás, uchylte se k druhé straně, kde více působiti můžete, kde slávu českého národa udržíte, otce rodině a rodinu k radosti otce, a pro svatou naši věc; pomyslete, jak na té roli pro nás pracovati můžete; víte, že muž, byť sebeslavný byl, nesvede tolik, co rozumná žena, a vy s Vaším nadáním, tou vroucí láskou k drahé vlasti; když vy se co skvělá hvězda na té tmavé obzoře objevíte, kdo nebude bažit, by jen jedinký paprsek toho blahodějného světla dosáhl! Věřte, vy nám po boku našeho pěvce, toho skvělého slovanského slunce nejvíce pomoct můžete. Ve Vás skládají celou svou naději mnozí – zdali Vy jej neochráníte, kdo by to mohl, aby pro nás nebyl ztracen?"

Celou noc Antonie tento dopis četla. Nakonec se rozhodla pro Čelakovského. Zemřela na tuberkulózu ve stejném věku třiceti čtyř let jako před osmi lety první básníkova choť Marie."

středa 12. prosince 2012

Co říci o Úštěku?

Snad připomenout Auscha. A postesknout si, že na pionýrském táboře jsem v něm nikdy nebyl. Že není Helfenburk jako Helfenburk. Že se mi nikdy nepodařilo přijít v době, kdy by synagoga byla provozuschopná. Že si tu pikarti postavili věž. Že si nedokážu vybavit ani jeden film, ve kterém hráli gotické domy na náměstí. Že možná ta gotika je celá taková štíhlá, protože tehdy měli málo jídla, takže byli hodně hubení. O tom jako svědčí ty extrémně úzké uličky. A pak taky, že dřív smrt musela být krásnější než dnes, alespoň soudě podle náhrobních kamenů. A že se tu konečně našel někdo, kdo Jana Nepomuckého z Pomuka zbavil jeho hvězd. Konečně! Koho to taky vůbec napadlo, že by právník mohl být svatý?




Tajemství Konojed


úterý 11. prosince 2012

Bochníky z Konojed

Nebo pecny? Každopádně jsou spíš od Konojed než z Konojed, protože kóta 463 je Dubí Hora. A v ní je čelo lávového proudu analcimického tefritu. Tefrit je tmavošedý výlevný magmatit, alkalický a často porfyrický, blízký bazanitu, od něhož se liší nedostatkem olivínu. Hlavními složkami jsou plagioklasy (andezín, labradorit), foidy, augit, amfibol. Tefrity se dále dělí podle druhu foidu. Celý výlev leží na sedimentech březenského souvrství a tato subhorizontální odlučnost v kombinaci se sloupci je pro něj charakteristická. Ony charakteristické bochníky jsou pouze výsledkem větráním zvýrazněné primární textury horniny,  která v době efuze mohla dosti pravděpodobně obsahovat jisté procento vlhkosti.
Já teda vůbec nevím, co jsem to napsal, ale vypadá to takhle:





pondělí 10. prosince 2012

Výpisky 04

"..."Na Vaše laskavé přátelství hřešíc jsem tak smělá a hlásím se dnes k obědu. Smím o to prosit?" psala Božena Němcová na jednom ze stovek lístků, které se dochovaly, paní Lotti, manželce jejího příznivce, doktora Staňka. "My jsme již po tři dny nemohli mít maso, a dnes mám také jen dvacetník, to bychom měli opět málo, kdybych jedla doma. Ale nehněvej se, a pro mne nedělej nic navíc, mně stačí, dostanu-li trochu vaší dobré polévky a kousek masa. Já už kolik dní nemohu vařit niž než holé brambory, včera jsme měli k večeři za tři krejcary chleba; muž je divný, děti jsou smutné, a jak mně přitom je, to jen Bůh ví." Pak si ale vzpomněla, že vlastně přijít nemůže. "Prosím Tě, Lottinko, nehněvej se: mám jen jedny botky letní, a ty jsou špatné a venku je bláto. Tobě se neostýchám to říci, ale dále to neříkej." Lotti Staňková napsala na rub toho lístku: "Budou-li Ti dobře, tak přijď." Paní Staňková přibalila Boženě Němcové střevíce..."

Co zbylo z Konojed?

Ano, co vlastně zbylo ze starých šporkovských Konojed? Je skutečně dominantní část lidstva schopná jen jíst a prdět? Musí všechno udělat "Špork"? Copak ani hospodářské budovy už nemají v materiálním světě žádnou hodnotu? Opravdu se vyplatí nechat všechno spadnout a postavit to znova a hnusněji?






neděle 9. prosince 2012

Výpisky 03

"Božena Němcová ... okouzlovala svým půvabem a nenucenou noblesou, byla navíc skvělou tanečnicí a dovedla zaujmout v živém rozhovoru svou bystrostí. Přibyl jí okruh nových známých, se kterými se pak setkávala při různých příležitostech vlasteneckého života, v divadle, při hromadných výletech, na schůzkách v rodině advokáta Friče nebo lékaře Staňka."

Brutální spiritualita

Ano, zlý kocour v zahradě není, možná v Konojedech kromě koňů jedí i kočky, a čas Panny Marie, sv. Alžběty i toho rozporuplného Jana Nepomuckého běží tak pomalu, že se nestačí za vetřelci ani otočit. Několik zlomených prken v zabednění oken za těmi nehybnými strážci otevírá alegorické zobrazení B.žího světa bez lidí. Pro mě je to do určité míry ideál. Nesnáším, když se mi lidé pletou do záběru. Ale tohle je možná už trochu moc. A co na to On? Také ho tak sereme, když se mu pleteme do záběru?








Kde svatí jedí koně

Servítové to neměli lehké. Nejen že bývaly doby, kdy každý veřejný záchodek hlásal, že "Servít je vůl", ale ještě k tomu je z jejich kláštera postaveného ze šporkovské nadace vyhnal celkem brzy Josef II. A tak se z kláštera stal zámek. I když přistoupím na Josefovu racionalistickou logiku, nevím, v čem je zámek užitečnější než klášter. Snad si něco podobného řekli komunisté. A tak zámek i s kostelem Nanebevzetí Panny Marie předali k užívání armádě. A já teď přes veškerou snahu nedokážu najít logický můstek, byť i jen oslí, mezi předchozími dvěma větami. Zbývá jen dodat, že dnes je bývalý klášter obklopen zdivočelou tajemnou Zahradou, ve které však není ani zlý kocour ani němý špic, a místo sochy trpaslíka její křoví ukrývá světce zakleté do kamene. A snad také, že iniciály servítského řádu jsou: SM.





sobota 8. prosince 2012

V Levíně možná nejsou lvi

Jedno z těch krásných míst, kam se trochu složitě jede a v nichž se dnes nedá moc žít. Počátky i konce jsou utopeny v šeru. Nebýt středověkého lobbyingu u Ferdinanda I., nebyl by to ani městys. A co teprve ten lev ... žádná saň, sáně ani Bruncvík. V kostele za oltářem je kamenná deska, na které je vytesána lvice, prý ze XII.  nebo XIII. století, a několik rozházených písmen (C L R F B U A J), jejichž smysl není znám, zato hojně vykládán. A dokonce nejen ten text, ale i ta "lvice". Poněvadž má kočíčí hlavu nazpět k pozorovateli obrácenou a kočičí vztyčený ocas, říká se jí "levínský kocour". Ale podle některých není jistá nejen ta velikost šelmy a její pohlaví, ale vůbec nic, takže je mimo jiné považována i za boha, čerta nebo beránka. Ve shodě s tím také interpretace textu sahají od "Odstup, Satane" po "Beránek Boží". Pan Peters vysvětloval písmena jako e Levín s P a L jako znamení kameníků. Přestože toto vysvětlení je nejméně tmářské, jeho smysl mi nejvíce uniká.


sobota 1. prosince 2012

Lidový Florián

Jakoby nestačilo, že musíte blbě umřít. Když pak máte to štěstí, že si někdo vaší smrti všimne natolik, aby to dalo na svatořečení nebo aspoň blahoslavení, začnou se k vašemu tělu lidé technicky chovat jako Ed Gein ke svým obětem.
Tak třeba ostatky sv. Floriána byly rozvezeny do Říma, Krakova, Prahy, Olomouce, Kladna, Jaroměře, Havlíčkova Brodu a B.hvíkamještě.
Kde nemají kus jeho těla, jako třeba na rychtě v Kravařích, mají aspoň jeho obrázek. Církev na něj sice tak trochu zapomněla, ale našel si místo alespoň v takovém až profánním patronství. Je patronem hasičů. Vzhledem k tomu, že byl voják, tak asi požáry spíš zakládal než hasil. K tomuto patronství tedy nebyl předurčen ani svou profesí ani svými skutky, ale svou smrtí. Byl umučený ve vodě, s mlýnským kamenem na krku.


pondělí 26. listopadu 2012

Výpisky 02

"... O vynálezu daguerrotypie se lidé poprvé dozvěděli  (bez technických podrobností) po zasedání Akademie věd v Paříži 7. ledna 1839.  Ohlas na vynález v tisku vydávaném v Království českém zpracoval již před půl stoletím  Rudolf Skopec, který zřejmě vycházel z novinových výstřižků o fotografii v Náprstkově muzeu. Prvním, kdo upozornil na české zprávy o daguerrotypii byl však Ladislav Lábek v knize Počátky a rozvoj fotografie v Plzni, vydané roku 1924. Dříve publikované  závěry možno dnes doplnit o další skutečnosti. První zprávu o vynálezu  daguerrotypie v českých zemích podala německy psaná Bohemia 27. ledna 1839. 7. února  byla pak v Pražských novinách v rubrice "Smíšené zprávy" přetištěna informace z francouzských novin "O vynálezku pana Daguerra...", jež je první zjištěnou česky psanou zprávou o tomto revolučním vynálezu. Zvlášť obsáhlou stať uveřejnil lékař Václav Staněk v příloze Pražských novin, v České včele, 8. března 1839. Od září 1839 inzerovaly pak knihkupectví v Praze a Brně prodej publikací o Daguerrově procesu. Podle profesora Z. Boučka se  jen v Brünner Zeitung psalo v roce 1839 o daguerrotypii celkem v osmnácti obšírných sděleních, což dokládá mimořádný zájem o nový vynález...."

neděle 25. listopadu 2012

Výpisky 01

"... Psal se 8. duben roku 1815, byla sobota, tak jako před pár lety, kdy se nad utichlou vánoční krajinou nesly tóny jeho mše. Podřezal si tepny na krku a obou zápěstích, načež vykrvácel. Tak se to stalo. Možná. Protože jistotu o jeho konci nemáme a nikdy ji úplnou mít nebudeme. Dne 8. dubna 1815 si učitel domluvil schůzku u hájovny za vsí Voltuší se svým tehdy už zřejmě jediným opravdovým přítelem Antonínem Reissem. Na smluveném místě jej však Reiss údajně nalezl již umírajícího, když si nešťastný Ryba patrně nedlouho před tím břitvou podřezal hrdlo..."


"...Horší ovšem bylo, když se obrozenci přestali zabývat svým neškodným budivem (od svého přítele doktora Staňka si tenhleten termín vypůjčila Božena Němcová. Budivo je něco jako povzbuzovadlo.) ..." 

neděle 28. října 2012

Něžná a všudypřítomná

V době omámení leskem křivých perel byla sice děsivá, ale i krásná. Ne skrytá, ale přítomná na každém kroku. Důvěrně známá a přesto tajemná. Varující, ale i konejšivá. Byla Božím darem, stejně jako všechno ostatní.


sobota 27. října 2012

středa 3. října 2012

Rumuny zprostředkovaný podzim

Dnes bylo jedno z těch chladných jiter
Kdy se člověku začíná stýskat po létě
V trolejbuse seděla babička nějaká
Která vypadala jako sedmdesátiletý Karel Gott
Pán blech už má měsíc zpoždění
Zatímco nám křehnou ruce a hrdla
Neočekávaně se už dnes přihnal zmatený Mikuláš
A já vyhlížím záhubu humrů v roztančených plamenech

čtvrtek 27. září 2012

Znovu Samuel

Už jsem tu zase. Je mi trochu líto, že od nás odešel až na Svatou Horu. A také je mi líto, že je někdo schopen zavraždit poustevníka jen kvůli pár uschovaným cizím penězům.