pondělí 3. září 2012

Mouřenec

Není mi úplně jasné, co má společného zlato s poustevníkem, i když to dřív byl německý hrabě. A také je zvláštní, že jako jméno se Gunther u Němců uchytil, ale Vintíř u nás ne. A jak se mohl kamarádit s Jaromírem i s Oldřichem? Škoda, že neuměl psát, mohli jsem vědět víc o tom, jak to mezi nimi a Jindřichem bylo. A sice všude píšou, že kostel sv. Mořice je na kopci zvaném Mouřenec, ale já bych spíš řekl, že kopec Mouřenec je pod kostelem sv. Mořice. Zajímavé je, že ten otonsko-románsko-goticko-barokní-aještěněco výsledek za určitého světla umí vypadat docela španělsky. A okolo jsou jen mrtví. Ti, co nejsou mrtví, byli vyhnáni. A to i když se jmenovali Gunther. Bylo by pěkné, kdyby sem z Annína chodil někdo pravidelně zvonit, ale asi tu na to mají nějaký automat. Pěkné většinou nebývá pohodlné. Pokud jde o to baroko, je tu ale nějak odfláknuté. Hlavně teda ta kostnice. To přece není barokní memento mori, to není ono vznešeně ponížené zpytování světel v soumraku, to není zkamenělý danse macabre, to je bordel. No, snad ještě tak vanitas vanitatum et omnia vanitas ... ale přece jen, Santini to uměl líp.