pondělí 10. prosince 2012

Výpisky 04

"..."Na Vaše laskavé přátelství hřešíc jsem tak smělá a hlásím se dnes k obědu. Smím o to prosit?" psala Božena Němcová na jednom ze stovek lístků, které se dochovaly, paní Lotti, manželce jejího příznivce, doktora Staňka. "My jsme již po tři dny nemohli mít maso, a dnes mám také jen dvacetník, to bychom měli opět málo, kdybych jedla doma. Ale nehněvej se, a pro mne nedělej nic navíc, mně stačí, dostanu-li trochu vaší dobré polévky a kousek masa. Já už kolik dní nemohu vařit nic než holé brambory, včera jsme měli k večeři za tři krejcary chleba; muž je divný, děti jsou smutné, a jak mně přitom je, to jen Bůh ví." Pak si ale vzpomněla, že vlastně přijít nemůže. "Prosím Tě, Lottinko, nehněvej se: mám jen jedny botky letní, a ty jsou špatné a venku je bláto. Tobě se neostýchám to říci, ale dále to neříkej." Lotti Staňková napsala na rub toho lístku: "Budou-li Ti dobře, tak přijď." Paní Staňková přibalila Boženě Němcové střevíce..."