HLAVSA GEGE
Kapitoly
svědectví
o myšlenkách a pravdách
VELKÉHO KROPNY
čili
KROPNA
To vyslovil za nás
pročež
HUJÁ KROPNA
------------------------------------------------------
Kapitola 2.
Rašení
1
Když se druhý
den VELKÝ KROPNA probudil, ze všeho nejdříve hledal sako, ve kterém zcela
náhodou ze všeho nejdříve nalezl účtenku ze včerejška. Cifru přešel
s vyrovnaností mudrce, ale jeho srdce zaplesalo nad textem na jejím rubu:
2
KOZÚ je
KOZÚ
KOZÚ je nad vesmíry
KOZÚ je KOZÚ
vody a větru a písku
KOZÚ je KOZÚ
dálek za hvězdami
KOZÚ je KOZÚ
počátků i trvání všeho
KOZÚ je KOZÚ
3
Ihned si
VELKÝ KROPNA uvědomil, co tento text znamená a jakou povinností je nyní tímto
textem zavázán před sebou i věčností. Aby mohl této povinnosti dostát ve všech
směrech, nalezl kalhoty a šel si udělat kafe.
4
Po kafi a
posléze při snídani (s dalším kafetem) si VELKÝ KROPNA zpětně zkompletoval
uvědomování všech potřebných souvislostí, nezbytných k dalšímu tvořivému
uvažování. Uvědomoval si, že inspirační návod pro možnost vzniku zcela
individuálně vytvořené a přitom co nejvíce jednotné víry musí být formulován
tak, aby byl obecně přijatelný a vedl k předem nabídnutým závěrům.
Uvědomoval si, že nová víra se musí ze základu lišit ode všech dosavadních
náboženství. Aby bylo možno zajistit co nejobecnější účinnost, musel VELKÝ
KROPNA uvážit nejobecnější charakteristiku lidí. Uvědomiv si maximum lidských
projevů, byl nucen zkonstatovat, že tím nejzcestnějším uvažováním je
biologických souvislostí a daností zbavený antropocentrismus, který je
ústředním mottem všech náboženství. Uvědomil si v té souvislosti i to, že
žádné zvíře se nechová tak zvířecky a žádné hovado tak zhovadile jako člověk.
To vedlo k tomu, že si uvědomil i to, že člověka jako druh nelze brát ani
v nejmenším vážně, nýbrž v reciproční hodnotě, to jest, že je
nezbytné brát druhé (jako jedince i celky) jen tolik vážně, nakolik se sami
vážně neberou, čili nakolik sami sebe vážně berou, natolik je vážně nebrat.
Intensita vyjadřování nevážnosti by měla být vždy úměrná velikosti samovážnosti
objektu, k němuž se vyjadřujeme, zatímco forma je libovolná a spontánní,
ovšem bez fyzického napadání. Jako nejpřijatelnější se jeví hromadný projev
nevážnosti, kdy před samovážným je nesen znak bláznovství a jak ani jinak
nejde, nevážnost by nikdy neměla být vyjadřována vážným způsobem. Vyjadřování
nevážnosti samovážným by mělo být jedním z nejvyšších poslání a cílů
vyznavačů nové víry, ba přímo druhým nejvyšším projevem víry. Prvým nejvyšším
projevem je individuální nevážnost k sobě samému a míra vyjádření této
nevážnosti by měla být vždy úměrná míře srandy, vyjádřením vyprodukované.
Sranda je totiž jediným způsobem, kterým je možno kompensovat vnitřní působení
agresivity, závisti, nenávisti, lhostejnosti, lakomosti a pálení žáhy (jako
takové i na kohokoli).
5
Tady si VELKÝ
KROPNA uvědomil ještě další dvě věci: že už dosnídal a že už je poledne. A protože
měl pocit, že mu rotace myšlenek poněkud zpomaluje, rozhodl se, že si půjde
půjčit stovku na marsky a další přemýšlení (tehdy ještě stovka stačila).
Ponalézal tedy potřebné části oděvu a odebral se naplňovat své poslání.
HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš