čtvrtek 13. června 2013

Hujá Kropna - Kapitola 2.




HLAVSA GEGE

Kapitoly

svědectví

o myšlenkách a pravdách

VELKÉHO KROPNY

čili

KROPNA

To vyslovil za nás

pročež



HUJÁ KROPNA

------------------------------------------------------



 Kapitola 2.







Rašení

1                              Když se druhý den VELKÝ KROPNA probudil, ze všeho nejdříve hledal sako, ve kterém zcela náhodou ze všeho nejdříve nalezl účtenku ze včerejška. Cifru přešel s vyrovnaností mudrce, ale jeho srdce zaplesalo nad textem na jejím rubu:
2                                            KOZÚ je KOZÚ
KOZÚ je nad vesmíry
KOZÚ je KOZÚ
vody a větru a písku
KOZÚ je KOZÚ
dálek za hvězdami
KOZÚ je KOZÚ
počátků i trvání všeho
KOZÚ je KOZÚ
3                              Ihned si VELKÝ KROPNA uvědomil, co tento text znamená a jakou povinností je nyní tímto textem zavázán před sebou i věčností. Aby mohl této povinnosti dostát ve všech směrech, nalezl kalhoty a šel si udělat kafe.
4                              Po kafi a posléze při snídani (s dalším kafetem) si VELKÝ KROPNA zpětně zkompletoval uvědomování všech potřebných souvislostí, nezbytných k dalšímu tvořivému uvažování. Uvědomoval si, že inspirační návod pro možnost vzniku zcela individuálně vytvořené a přitom co nejvíce jednotné víry musí být formulován tak, aby byl obecně přijatelný a vedl k předem nabídnutým závěrům. Uvědomoval si, že nová víra se musí ze základu lišit ode všech dosavadních náboženství. Aby bylo možno zajistit co nejobecnější účinnost, musel VELKÝ KROPNA uvážit nejobecnější charakteristiku lidí. Uvědomiv si maximum lidských projevů, byl nucen zkonstatovat, že tím nejzcestnějším uvažováním je biologických souvislostí a daností zbavený antropocentrismus, který je ústředním mottem všech náboženství. Uvědomil si v té souvislosti i to, že žádné zvíře se nechová tak zvířecky a žádné hovado tak zhovadile jako člověk. To vedlo k tomu, že si uvědomil i to, že člověka jako druh nelze brát ani v nejmenším vážně, nýbrž v reciproční hodnotě, to jest, že je nezbytné brát druhé (jako jedince i celky) jen tolik vážně, nakolik se sami vážně neberou, čili nakolik sami sebe vážně berou, natolik je vážně nebrat. Intensita vyjadřování nevážnosti by měla být vždy úměrná velikosti samovážnosti objektu, k němuž se vyjadřujeme, zatímco forma je libovolná a spontánní, ovšem bez fyzického napadání. Jako nejpřijatelnější se jeví hromadný projev nevážnosti, kdy před samovážným je nesen znak bláznovství a jak ani jinak nejde, nevážnost by nikdy neměla být vyjadřována vážným způsobem. Vyjadřování nevážnosti samovážným by mělo být jedním z nejvyšších poslání a cílů vyznavačů nové víry, ba přímo druhým nejvyšším projevem víry. Prvým nejvyšším projevem je individuální nevážnost k sobě samému a míra vyjádření této nevážnosti by měla být vždy úměrná míře srandy, vyjádřením vyprodukované. Sranda je totiž jediným způsobem, kterým je možno kompensovat vnitřní působení agresivity, závisti, nenávisti, lhostejnosti, lakomosti a pálení žáhy (jako takové i na kohokoli).
5                              Tady si VELKÝ KROPNA uvědomil ještě další dvě věci: že už dosnídal a že už je poledne. A protože měl pocit, že mu rotace myšlenek poněkud zpomaluje, rozhodl se, že si půjde půjčit stovku na marsky a další přemýšlení (tehdy ještě stovka stačila). Ponalézal tedy potřebné části oděvu a odebral se naplňovat své poslání.




HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš