HLAVSA GEGE
Kapitoly
svědectví
o myšlenkách a pravdách
VELKÉHO KROPNY
čili
KROPNA
To vyslovil za nás
pročež
HUJÁ KROPNA
------------------------------------------------------
Kapitola 3.
Prvé lístky
1
Nežli VELKÝ
KROPNA sehnal nezbytné prostředky k dalšímu uvažování, bylo ve snack baru
už dávno otevřeno. Přestože měl před sebou tak velký a náročný námět, ba přímo
obrovský konglomerát námětů, barmance oznámil „jako vždycky, ale dneska
pomalejc“ a vyžebral si prázdnou účtenku. Na ni, jako inspiraci a vůdčí ideu,
zapsal:
2
KOZUE!
Jsem kapkou Tvé nesmírnosti!
KOZUE!
Jsem zrnkem Tvé nesmírnosti!
KOZUE!
Mino Tebe jsem míň než nic!
KOZUE! Nesmírný KOZUE!
Dopřej mi zůstat Tvou částí!
3
Na důkaz své
upřímné vůle po trvalé jednotě VELKÝ KROPNA vypil první fernet na ex. Na pozadí
všech uvědomovaných skutečností si VELKÝ KROPNA uvědomil, že pokud se víra
stane spojovacím prvkem více lidí, vzniká náboženství s nutností jisté
strukturovanosti jak věrouky, tak organisačního schematu fungování vnitřního i
vnějšího. Tady si VELKÝ KROPNA uvědomil nejdříve, že pokud se víra stane
náboženstvím, její organisační strukturou je pak církev. A protože církevní
hodnostáři jsou podle zákona placeni státem, že by bylo výhodné, aby všichni
vyznavači jeho učení – víry byli vysvěceni s titulem frater apostolus
Kropnii, čili by je stát musel platit (a to z daní katolíků i jehovistů) a
jeho vyznavači by měli tak dostatek možností novou víru intensivně šířit. Pak
si uvědomil, že jsou pro víru akutnější záležitosti než využívání pitomosti
státu a nápad placených duchovních své víry odložil na dobu pozdější
4
S ohledem
na fungování všech jiných náboženství si VELKÝ KROPNA uvědomil, že nezbytnou
součástí každého z nich je KODEX víry a chování, například Desatero. Tím
si uvědomil i to, že v Desater, tři přikázání jsou příkazy a sedm je
zákazů, čtyři se týkají vztahu k víře a šest jich je obecných. Současně si
ale uvědomil i to, že příkazy a zákazy jsou všem náboženstvím společné a že se
jim tedy musí vyhnout. Rozhodl se tedy, že v jeho víře budou vydána jen
doporučení. Dále si pak uvědomil – s ohledem na Desatero a jeho čtyři body
specifikující způsob víry – že je nesmysl způsob víry předepisovat, nýbrž je
účelnější ji učinit dostatečně přitažlivou, třeba i s obsahem doporučení,
v KROPNOVĚ KODEXU obsaženém. Rozhodl se tedy věnovat svou pozornost etické
části a uvědomil si přitom, že zatím všechny příkazy a zákazy byly
v konečných důsledcích na nic, že když už to na někoho přišlo, že toho
druhého prostě nemohl nezabít (a proč by nemohl, když ve svatých válkách je
zabíjení věcí cti a povinnosti), tak to stejně udělal. Totéž s kradením a
smilněním a křivým svědectvím a tak dál. Kdo dost kradl a loupil, měl na
odpustky a kdo z bídy trošku zalhal, propadl peklu.
5
Proto VELKÝ
KROPNA rozhodl, že pro ty, kteří se připojí k jeho víře namísto
direktivního (a proto obcházeného) kodexu vytvoří pouze inspirativní
doporučení:
6
Věřící by
neměl pít alkohol, ale nemá zakázáno se o jeho škodlivosti občas sám
přesvědčit.
7
Věřící by
neměl kouřit, ale nemá zakázáno se občas sám přesvědčit, že mu kouření nechutná
nebo může nechutnat nebo že by mu mohlo nechutnat.
8
Věřící by
neměl střídat známosti, ale nemá zakázáno se občas přesvědčit, že i jiná
známost je stejně jenom známost.
9
Věřící by
neměl spoustu dalších věcí, ale nemá zakázáno se občas sám přesvědčit, že
přesvědčovat se je stejná marnost jako dělat to, co by neměl.
10
Když dospěl
VELKÝ KROPNA až sem, chopil se čtvrtého fernetu a jal se odpočívat.
HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš