HLAVSA GEGE
Kapitoly
svědectví
o myšlenkách a pravdách
VELKÉHO KROPNY
čili
KROPNA
To vyslovil za nás
pročež
HUJÁ KROPNA
------------------------------------------------------
ČÁST DRUHÁ
TAK PRAVIL VELKÝ KROPNA
Po-poko-pokora
Ve-veli-veliký
VELIKÝ KROPNO
HUJÁ
HU-HUJA-HUJÁ
JUCHACHA JUCH!
------------------------------------------------------
Kapitola 12.
Poslední večeře Kropny (ten týden)
1.
HUJÁ HUJÁ,
pravím vám. Je to už na závěr, takže docela vážně a upřímně. Řeknu vám to
největší tajemství. KOZÚ je největší a ze všeho největší je srandista. Nebere
vážně sám sebe, nebere vážně nikoho a nic. A to vůbec ne proto, že nemá
zapotřebí brát něco vážně. Ono brát něco vážněji než něco jiného znamená vždycky
dávat tomu větší důležitost. Lidi si to neuvědomují, ale všechno je se vším
propletené vztahy a souvislostmi skrze KOZÚ a tak není nic, co by bylo
důležitější, co by se mělo brát vážněji. A tak lidi slepičí lejno, které je
dobré jako hnojivo, vážně neberou a oškliví si je, ale řeči nějakého
šéfpitomce, které nemají cenu ani té špetky hnoje, ty berou tak vážně, že až...
2.
A tak se KOZÚ
směje. Kouká na naši planetu a směje se a směje. Chechtá se až prská hvězdy.
Ne, že by nás neměl rád nebo tak něco. Naopak, KOZÚ se směje hrozně rád, přímo
nás miluje, protože jsme to nejsrandovnější, co ve vesmíru existuje. Ničemu se
nedá chechtat tak srdečně jako nám.
3.
Představte si
moře, velikánské, přímo oceán. A na všech březích pípy. Ne, pípy ne, hasičské
stříkačky. Jedna vedle druhé kolem dokola na všech březích toho oceánu
našlapáno hasičských stříkaček. Oceán je prázdný a stříkačky na jeden povel
začnou do toho oceánu stříkat pivo. A chrlejí tam to pivo pěkně pod tlakem,
velkými, vysokými oblouky a ono pění a pění, až je ten oceán plný a našlapaný a
pivní pěny přibývá, při tomhle tlaku je smetanově hustá a vrší se a vrší,
přetéká, až je z toho vesmírný nadoceán krásné pevné pěny.
4.
A teď si
představte, že jedna jediná mrňavá bublinka z toho všeho je naše
pošlapaná, pochrchlaná, oškubaná a ušmouraná planeta. A na ní zástupy podivných
supermrňavostí, které si myslí, že celý vesmír je tu proto, aby mu mohli
vládnout, až bude ta jejich bublinka nadobro vybydlená. Kdybyste byli KOZÚ,
chechtali byste se taky, až by pěna lítala a vytvářela celé chuchvalce mléčných
drah. Zkuste se podívat jeho očima na tohle mraveniště nejhloupějšího hmyzu: ti
nejvíc dunící prázdnou samolibostí vládnou nad národy a světadíly, které
poskakují na špagátcích demagogie, pologramotnosti a ekonomiky, čím dál blíž
konci, zatímco moudří jsou kamenováni, křižováni, upalováni, oddělováni od
ostatních ostnatými a jinými dráty, kde kdejaký zblblý poddůstojník dostává
metály za každého probodnutého Archimeda. KOZÚ se směje rád a my jsme se
opravdu povedli.
5.
Pravil jsem,
že je to na závěr a že to bude doopravdy. Myslíme si, že jsme jako druh
nejchytřejší a nejdokonalejší. Hovno. Žádný druh neposílá své nejdražší
napospas válce, aby kvalitu druhu doma zajišťovali štátskripli a hajzlové. KOZÚ
je nejen vesmírná sranda, je počátek všech počátků a trvání všech trvání a je
jedno jaké jméno, pokud mu nepřisuzujeme vlastnost nebo podobu, mu dáváme. Je
ale taky třeba si uvědomit, co KOZÚ není: určitě není lékař, ani advokát, ani
mecenáš a určitě není údržbář, hasič nebo zaříkávač. Jenže právě tyto
vlastnosti lidé od svých bohů požadují. Vymysleli si proto vlastní bohy, ne
k obrazu svému, ale ke své potřebě a ke svému pohodlí, aby bůh nesl
odpovědnost, aby bůh napravoval, co oni zmrvili a zblbli, aby měli pro drancování
sousedů záminku, že si stvořili jiného boha. Pak se KOZÚ nemá chechtat.
6.
Kdekdo se
hlásí k velkým pravdám, a přitom nezná ani drobty z toho, co znát
skutečně může. Ti největší otrokáři nejvíc křičí, nejvíc ji slibují a nemyslící
se za nimi hrnou v představě, že svoboda je právo na nezodpovědnost, právo
na chaos. Hloupí spisovatelé nás straší, že nás jednou roboti zotročí. Blbost.
Nás si už dávno zotročily malé strojky, auta, videa, reklama, chemie, naše
pohodlíčko nás svázalo do neschopných uzlíčků, které je možno za pár slizkých
slibů dokoulet kamkoli. Ten, kdo lépe nahrabal na lesklejší a důkladnější
zotročení, je pokládán za schopnějšího a lepšího. To je sranda skutečně
vesmírná a létající kastróly mají určitě hubu od ucha k uchu.
7.
Od Sokrata už
jsme trochu popolezli s poznáním. Už nemusí být tak úplně pravda, že vím,
že nic nevím. Kdo se dost zajímá, může vědět, že něco málo už ví. Kdo se dost
snaží, ten už tuší, kolik je toho ještě k poznání, než si půjde udělat
první ucelenou skicu. A kdo dospěl až sem, tomu je jasné, proč se KOZÚ chechtá,
ten se dovede chechtat také. A pokud se dovede smát i sám sobě, v tu
chvíli je mu KOZÚ nejblíž.
8.
Už víme, že
líné, ješitné, zkrátka pitomce předělat nejde. Prášek na blbost taky nejde.
Jediné, co na blbost platí, je smích. A smát se, je vyznání naší víry.
HUJAJÁ JUCHACHÁ JUCH!
Tak pravil VELKÝ KROPNA v „Astře“ v neděli, dopil fernet a šel
spát.
KROPNA KROPNA KROP
vykropte si hrob
HUJÁ HUJÁ KROPNA
už je blízko do dna
vykropte ho lidskou bídou
AIDSem, smogem, paralýzou
vykropte ho zářením
penězi a vražděním
vykropte ho všemi hesly
co kdy zblbé davy nesly
vykropte ho chemicky
ať vydrží na vždycky
KROPNA KROPNA KROP
vykropte si hrob
HUJÁ HUJÁ JUCH
už z něj táhne puch
HUJANEČKY JUCHAJDÁ
zbude tady puchajdá!
HUJÁ KROPNA !
--------------------------------------------------
(c) 1992 - Milota Beneš
