Marcel byl rozložitý. Nebyl tlustý, ale rozložitý, jak už jsem řekl. A tento rozložitý Marcel seděl u stolu. To u něj nebylo nic neobvyklého. Z posledních dvaceti let strávil u stolu nejméně pět. Okolo něj chodili lidé. Někteří měli košile bílé, jiní modré, někteří dokonce pošetile růžové. Někteří neměli košile, ale trička. Někteří lidé měli ještě něco jiného. Hlavně takoví ti lidé s prsy. Rozložitý Marcel nevěděl, jak se ty různé jiné věci jmenují, protože je nenosil. Chtěl se na to zeptat: "Prsa, čím jste zakrytá?", ale nikdy se mu to nepovedlo, protože prsa se pohybovala a jeho řeč byla pomalá. Byl zvyklý ptát se svého nosu, vody nebo kuličkového pera čili propisky. Než se však stačil zeptat chodících prsů, byly pryč.
