"Je to městečko neopevněné, ale veliké, v horách položené nad bezejmennou bystřinou, nad níž se vypíná pevná tvrz.
V tomto místě jsme viděli, jak kněží nově vysvěcení tančí, když slouží svou první mši. Po mši celý den a také příštího dne chodí s trubači městečkem. V čele jde onen nově vysvěcený kněz, ostatní za ním, a všecko hlučí tancem a zpěvem mužů, žen i kněží."
V tomto místě jsme viděli, jak kněží nově vysvěcení tančí, když slouží svou první mši. Po mši celý den a také příštího dne chodí s trubači městečkem. V čele jde onen nově vysvěcený kněz, ostatní za ním, a všecko hlučí tancem a zpěvem mužů, žen i kněží."
Z bezejmenné bystřiny se staletími stala Rio Nabao. Nebo to možná bylo jinak. Ale v případě té "tvrze" Václav Šašek z Bířkova zklamal rozhodně víc. Convento da Ordem de Cristo de Tomar jistě už tehdy byl něco víc, už kvůli svému duchovnímu centru, kterým je Charola - fortifikovaná románská rotunda ze 12. století s oratoriem. A i když je plná křesťanských symbolů a inspirovaná Chrámem Božího hrobu v Jeruzalémě, působí nezvykle okultně, skoro až pohansky, takže možná opravdu templářští rytíři během bohoslužby seděli v sedlech svých koní, zahaleni kouřem z kadidla.
