pondělí 10. listopadu 2014

Z Čech až na opravdový konec světa 22 - Citania de Briteiros

Po módě menhirů a kamenných kruhů, které neolitický iberský člověk stavěl už asi 7000 let před Kristem, a která tak hezky vyvrcholila v již navštíveném Os Almendres, vrhly se keltsko-iberské kmeny na cultura castreja, z níž zůstalo z posledního tisíciletí před Kristem mnoho reliktů citanias (dejme tomu měst) a castros (řekněme vesnic) na vrcholcích kopců. A právě nositelé této kultury, zejména kmen Lusitánů, se postavil na odpor Římské říši expandující stále více do vnitrozemí Portugalska. A postavil se Římanům na odpor tak, že ti s ním asi po dobu 50 let nemohli nic dělat, zejména v éře kdy byli Lusitáni pod vedením Viriata, kterého Římany zbavili až Viriatovi vlastní vyslanci Audax, Ditalcus a Minurus, kteří po domluvě s římským velitelem Quintem Serviliem Caepiem svého vůdce ve spánku zavraždili. Vzhledem k tomu, že ten jim pak za vykonanou vraždu odmítl zaplatit, těžko hodnotit, kdo ze zúčastněných byl větší hajzl.

Každopádně od té doby to šlo s Lusitány postupně z kopce, zatímco římské legie stoupaly  stále výš do jejich kopců, tu za menších, tu za větších masakrů. Pravděpodobně poslední baštou Lusitánů byla právě Citania de Briteiros padnuvší 20 let před Kristem. Úplně opuštěno však bylo toto keltské město se sítí dlážděných chodníků, ulic, kanalizací, vodojemů, opevněním, kašnami, obdélníkovými a kruhovými domy, kameny s dírkama, a dokonce i lázněmi, až o 300 let později.








To už do Portugalska ale dorazilo i křesťanství.