Václav Šašek z Bířkova se o Guimarãesi zmínil dvakrát:
"Tři míle za Bragou leží dosti veliké městečko jménem Gimaraens. Přichází se k němu, stejně jako k Braze, cestou hornatou a obtížnou a všude kolem cest tam roste šalvěj drobná a polejka".
"Z Bragy jsou tři míle do Gimaraensu, města položeného v horách, majícího dva hrady a poddanému jednomu hraběti, který jest velmi zámožný a jest považován za prvního z portugalských šlechticů. Pohostil pana Lva a jeho druhy čestně. Tam jsme viděli, jak pohanští Saracéni pořádají tance."
Ve skutečnosti má Guimarães v historii Portugalska roli podobnou třeba naším Mikulčicím. To bylo tak. Římané sice zlikvidovali Viriata a možná i ovládli všechna citanias, ale s pádem Římské říše se i oni postupně rozpadli v historický prach knihoven a uvolnili místo germánským nájezdníkům, nejprve Svébům, poté romanizovaným Vizigótům, kteří z centra své říše ležící spíše ve Španělsku ovládli nestabilní svébský stát. Ale jejich vlastní aristokratické frakce se chovaly tak zodpovědně, že to skončilo pozváním Maurů na „bratrskou vojenskou pomoc“. A trvalo 7 let, než si vizigótští křesťané řekli, že by mohli udělat také něco hmatatelného pro „dočasnost“ pobytu bratrských maurských vojsk. Začali to dělat v bitvě u Covadonzy a pokračovali tím, že založili malé královstvíčko Asturie na severu dnešního Španělska. Během následujících dvou století ovládli i provincie León, Galicie a Portucale, která ležela mezi řekami Douro a Minho, v oblasti dřívějšího svébského státu. Portucale sice mělo status autonomního území, ale stále mu vládli králové Leónu.
A tady nastupuje na scénu Guimarães. Leónský král Afonso VI. potřeboval pomoc křižáků proti Almorávidům. Součástí té pomoci byly dva sňatky. Jedna Afonsova dcera si vzala křižáka Raymonda Burgundského, který se potom stal králem Leónu, druhá - Teresa - si vzala jeho bratrance Jindřicha. Ten kromě ní získal také Portucale. A taky se jim, právě v Guimarãesi, narodil asi v roce 1110 syn Afonso Henriques. Když pak Jindřich umřel, nějak se regentka Teresa se svým synem nepohodla ohledně dalšího politického směřování země. Ona chtěla zachovat unii s Galicií, Afonso už měl Španělů plné zuby, čemuž se nelze divit, protože poslouchat do omrzení vtipy o šišlání, to by omrzelo každého. Osmnáctiletý Afonso Henriques porazil matku, z Guimarãese udělal své sídlo a vytáhl na jih, aby nakopal Maurům zadek. Během 20 let se dostal až do Lisabonu a bez Algarve a Alenteja ovládl prakticky celé Portugalsko, jehož se stal prvním králem. A Guimarães je tak prvním hlavním městem Portugalska.
"Tři míle za Bragou leží dosti veliké městečko jménem Gimaraens. Přichází se k němu, stejně jako k Braze, cestou hornatou a obtížnou a všude kolem cest tam roste šalvěj drobná a polejka".
"Z Bragy jsou tři míle do Gimaraensu, města položeného v horách, majícího dva hrady a poddanému jednomu hraběti, který jest velmi zámožný a jest považován za prvního z portugalských šlechticů. Pohostil pana Lva a jeho druhy čestně. Tam jsme viděli, jak pohanští Saracéni pořádají tance."
Ve skutečnosti má Guimarães v historii Portugalska roli podobnou třeba naším Mikulčicím. To bylo tak. Římané sice zlikvidovali Viriata a možná i ovládli všechna citanias, ale s pádem Římské říše se i oni postupně rozpadli v historický prach knihoven a uvolnili místo germánským nájezdníkům, nejprve Svébům, poté romanizovaným Vizigótům, kteří z centra své říše ležící spíše ve Španělsku ovládli nestabilní svébský stát. Ale jejich vlastní aristokratické frakce se chovaly tak zodpovědně, že to skončilo pozváním Maurů na „bratrskou vojenskou pomoc“. A trvalo 7 let, než si vizigótští křesťané řekli, že by mohli udělat také něco hmatatelného pro „dočasnost“ pobytu bratrských maurských vojsk. Začali to dělat v bitvě u Covadonzy a pokračovali tím, že založili malé královstvíčko Asturie na severu dnešního Španělska. Během následujících dvou století ovládli i provincie León, Galicie a Portucale, která ležela mezi řekami Douro a Minho, v oblasti dřívějšího svébského státu. Portucale sice mělo status autonomního území, ale stále mu vládli králové Leónu.
A tady nastupuje na scénu Guimarães. Leónský král Afonso VI. potřeboval pomoc křižáků proti Almorávidům. Součástí té pomoci byly dva sňatky. Jedna Afonsova dcera si vzala křižáka Raymonda Burgundského, který se potom stal králem Leónu, druhá - Teresa - si vzala jeho bratrance Jindřicha. Ten kromě ní získal také Portucale. A taky se jim, právě v Guimarãesi, narodil asi v roce 1110 syn Afonso Henriques. Když pak Jindřich umřel, nějak se regentka Teresa se svým synem nepohodla ohledně dalšího politického směřování země. Ona chtěla zachovat unii s Galicií, Afonso už měl Španělů plné zuby, čemuž se nelze divit, protože poslouchat do omrzení vtipy o šišlání, to by omrzelo každého. Osmnáctiletý Afonso Henriques porazil matku, z Guimarãese udělal své sídlo a vytáhl na jih, aby nakopal Maurům zadek. Během 20 let se dostal až do Lisabonu a bez Algarve a Alenteja ovládl prakticky celé Portugalsko, jehož se stal prvním králem. A Guimarães je tak prvním hlavním městem Portugalska.
Hrad, který byl mocenským centrem města, ale založila už v 10. století hraběnka z Mumadony jako pevnost na ochranu proti Maurům a Normanům. Afonso Henriques ho nechal rozšířit a umístil do něj první portugalský soud. S přesunem hlavního města do Coimbry ale poklesl i význam hradu a takhle to dopadlo.
