Gradient malebnosti v uličkách v centru města jednoznačně určuje, kterým směrem se nachází náměstí Largo da Oliveira tvořené věncem měšťanských domů okolo Igreja de Nossa Senhora da Oliveira, který nechal postavit João I. (ve skutečnosti jenom rekonstruovat), protože to za něco slíbil. Konkrétně to slíbil Panně Marii za to, že mu pomůže v té bitvě s Kastilci, která z něj udělala portugalského krále, rozsekat co nejvíc těch, co říkají „dos“ místo „doiš“. Pokud jde o tu dedikaci „paní z olivovníku“, k tomu se váže jedna slabomyslná historka, která je opravdu tak pitomá, že je lepší ji nezmiňovat.
Zajímavější je důvod, proč je před kostelem ta čtvercová svatyně. Respektive to, co všechno symbolizuje. I když je její historie daleko starší, byla postavena až v roce 1340 při příležitosti bitvy na Rio Salado. V té si to rozdával dědeček Joãa I. jménem Afonso IV. Statečný v páru s kastilským králem Alfonsem XI. s jinou, muslimskou dvojicí – marockým sultánem Abu al-Hasanem ‘Alim a granadským emírem Yusufem I. Evidentně tehdy Afonsovi IV. víc vadilo, že v Maroku a v Granadě nechtěli jíst pata negra, než to, že se mu Alfonso XI. smál kvůli šišlání. Ta bitva nebyla nic pěkného, zejména pro sultána. Nejen, že ho hnali zpátky až do Maroka, ale ještě mu v táboře povraždili několik manželek, takže už se na Pyrenejský poloostrov radši nikdy nevrátil.
Důvod, proč byla postavena zrovna zde, souvisí právě s ještě dávnější historií. S historií tak dávnou, že asi ani není pravdivá. Týká se totiž vizigótského krále Wamba, jehož život je jedna velká legenda. A její součástí je i pověst o jeho zvolení králem, která je sama o sobě dost zašmodrchaná, protože v ní figuruje několik milenek, smrt a ještě jeden jiný král Wamba, ale vrcholí tím, že vojákům, kteří přišli budoucímu králi Wambovi nabídnout trůn, tento (odmítaje stát se králem) odpověděl: „Nepřijmu trůn, dokud tenhle klacek nezakoření“ a zarazil do země klacek, se kterým zrovna pásl dobytek. Ale protože ten klacek byl z topolu černého, který takto divoce zapouští kořeny celkem snadno, tak mu nezbylo nic jiného, než se stát králem. No a tohle se údajně stalo právě v tom místě, na kterém byla později postavena po bitvě na Rio Salado ona svatyně.
Lze se tedy divit, že si pak v roce 1385 João I. vybral zrovna tohle místo k uzavření kontraktu s Pannou Marií a k zahájení tažení proti Kastilcům, kteří se ze spojenců stali zase jen otravnými většími sousedy?
Důvod, proč byla postavena zrovna zde, souvisí právě s ještě dávnější historií. S historií tak dávnou, že asi ani není pravdivá. Týká se totiž vizigótského krále Wamba, jehož život je jedna velká legenda. A její součástí je i pověst o jeho zvolení králem, která je sama o sobě dost zašmodrchaná, protože v ní figuruje několik milenek, smrt a ještě jeden jiný král Wamba, ale vrcholí tím, že vojákům, kteří přišli budoucímu králi Wambovi nabídnout trůn, tento (odmítaje stát se králem) odpověděl: „Nepřijmu trůn, dokud tenhle klacek nezakoření“ a zarazil do země klacek, se kterým zrovna pásl dobytek. Ale protože ten klacek byl z topolu černého, který takto divoce zapouští kořeny celkem snadno, tak mu nezbylo nic jiného, než se stát králem. No a tohle se údajně stalo právě v tom místě, na kterém byla později postavena po bitvě na Rio Salado ona svatyně.
Lze se tedy divit, že si pak v roce 1385 João I. vybral zrovna tohle místo k uzavření kontraktu s Pannou Marií a k zahájení tažení proti Kastilcům, kteří se ze spojenců stali zase jen otravnými většími sousedy?
Ale už dost o historii. O kus dál už se Guimarães propadá do šera portugalské současnosti, ve které není místa pro krále a jejich legendy. Minulost nemá žádnou cenu, když se jí budoucnost nevyrovná. A tady budoucnost jen děsí.
Na druhou stranu, zatím ještě není tak zle, aby hůř být nemohlo. Aspoň myslím, protože komunisté tu evidentně zlaté časy ještě také nemají.
