sobota 15. listopadu 2014

Z Čech až na opravdový konec světa 26 - Braga 1

"Z Lanhosy do Bragy jsou dvě míle. Je to město s hradem, v horách, a sv. Jakub je prý od něho vzdálen nedlouhých třicet mil. V Braze má své sídlo portugalský arcibiskup. Stromy, které nesou rajské ovoce, pomeranče, citrony a granátová jablka, a také rozmanité jiné druhy a rostliny, předtím nikdy v takovém množství ode mne neviděné, jsme spatřili u tohoto města. Hradby jsou tu porostlé břečťanem.


… V Braze jsme zastihli portugalského krále. Přijal pana Lva a celou jeho družinu s poctami. Náš pán totiž přinesl králi list od jeho sestry, císařovy manželky, psaný její vlastní rukou. Zůstali jsme tam týden.
Když jsme se před odchodem loučili, mluvil král s panem Lvem velmi laskavě, a to napřed sám a potom skrze tlumočníka. Řekl mu tato slova:
„Vidím, že pocházíš z rodu velmi vznešeného, a proto tě prosím, abys našemu království a nám prokázal čest a požádal o cokoli, co by se ti zalíbilo. Bude ti to dáno.“
Když to náš pán slyšel, uctivě mu poděkoval za poctu a laskavost jemu prokázanou a poprosil krále, aby mu dal dva mouřeníny. Této žádosti byl přítomen králův bratr, a když ji slyšel, dal se do smíchu a řekl:
„To, co žádáš, příteli, nemá žádnou cenu. Požádej o něco většího a čestnějšího, než jsou tito mouřeníni! Ale když po nich tak toužíš, přijmi ode mne, prosím tento třetí dar, totiž opici, a vrať se do vlasti, takto znamenitě obdarován! Patrně,“ zeptal se, „ve vaší zemi nemáte mouřenínů ani opic, že si jich žádáš přede všemi jinými věcmi?“
A když pan Lev odpověděl, že jest je u nás viděti zřídka, vévoda řekl:
„Zato však u nás je takových věcí hojnost. Zde král, můj bratr, má v Africe tři města a posílá do té země každý rok vojsko. A z žádné takové výpravy, ani sebemenší, se nevracejí s prázdnou, nýbrž přivádějí s sebou na sto tisíc mouřenínů všeho věku a pohlaví. Neboť takový je zde zvyk, že na trh s černochy přicházejí lidé z jiných zemí a skupují je. Král pak má z tržby za ně větší užitek než z daní celého království. Neboť i malý černoch stojí dvanáct nebo třináct zlatých portugalských peněz, větší však je mnohem dražší.“
Mají pak takový obyčej, že, získá-li někdo mouřenína silného a práce schopného, dá ho pokřtíti a neprodá ho ani nezcizí, leda že by ho dal příteli darem. Dokud však není pokřtěn, má možnost prodati ho, zač chce.
Když jsme odešli z královského paláce, král poslal panu Lvovi do hospody dva krásné koně, jimž tam říkají janetty a jimž v rychlosti a v křepkosti rovné sotva plodí která křesťanská země, a všechno v hospodě za nás zaplatil."