Ano, jak napsal Václav Šašek z Bířkova, v Braze sídlí a sídlil arcibiskup. Už dávno. Tak dávno, že už od začátku 12. století se arcibiskupové z Bragy hádali s arcibiskupy ze Santiago de Compostela, Tarragony a Toleda. A nejen hádali, jednou třeba arcibiskup ze Santiago de Compostela vyslal loupežnou výpravu do Bragy, aby tam uloupila všechny cenné svaté ostatky a zabránila tak Braze stát se poutním místem. Jak nakonec Braga ten akutní deficit relikvií vyřešila, to jsem se nedozvěděl, každopádně se nakonec stala něčím jako hlavním náboženským městem Portugalska. A díky tomu se ještě teď mezi sebou občas pohádají občané Bragy a Guimaraese, který je jen co by kamenem dohodil. Po staletí je totiž baví přít se o to, jestli je důležitější být kolébkou portugalské státnosti a prvním hlavním městem Portugalska, nebo být duchovním centrem země.
Po pravdě řečeno, dal bych spíš za pravdu guimaraesským. Ne snad kvůli významu města, ale kvůli tomu, že mi Braga přišla nezajímavá, prázdná a ošklivá. Snad je to tou po staletí přeháněnou konzervativní až reakcionářskou politikou, která byla následována „reakcí na reakci“. Právě tady generál Gomes da Costa apeloval „na všechny čestné a vznešené občany“, aby svrhli demokratický režim, což ve svých důsledcích vedlo k nástupu Salazara. A když v roce 1974 Salazarův režim padl, arcibiskup z Bragy podněcoval rozvášněný dav k útokům na levičáky. Ale od té doby jako by se Braga za ten svůj konzervatismus styděla a snažila se flanďáckou minulost přebít modernistickou komercionalizací. Takže se sakrální architektura prolíná s pokusy o vybudování bulvárů, dopravních tepen a podzemních parkovišť, na kterou však zejména tady na severu už nezbývá dost peněz, takže se už v těsné blízkosti centra město začíná hroutit a jako Saturn požírá své vlastní děti, které raději utíkají do všech směrů, i když jsou pak všude nešťastné. Ale je třeba říct, že rozčarování začíná už u té sakrální architektury. A nejlepším případem je hned Sé. Na místě původní mešity postavená románská stavba prošla tak výraznými a podivně zkombinovanými přestavbami gotickými, renesančními a barokními (samozřejmě s manuelskými prvky, jak jinak), že je to teď celé takové divné. A platí to snad o všech kostelích a dokonce i o palácích. A asi tak nějak o celé Braze. Všechno je tu podivně vyprázdněné. Jako kdyby katedrálu opustil Bůh a zůstaly z ní jenom kameny a zlato. A ještě ke všemu se v ní nesmí fotit. Vlastně se tu skoro nikde nesmí fotit. A tak nakonec nejopravdovější částí Bragy zůstávají ty bolestně umírající obyčejné domy.
Po pravdě řečeno, dal bych spíš za pravdu guimaraesským. Ne snad kvůli významu města, ale kvůli tomu, že mi Braga přišla nezajímavá, prázdná a ošklivá. Snad je to tou po staletí přeháněnou konzervativní až reakcionářskou politikou, která byla následována „reakcí na reakci“. Právě tady generál Gomes da Costa apeloval „na všechny čestné a vznešené občany“, aby svrhli demokratický režim, což ve svých důsledcích vedlo k nástupu Salazara. A když v roce 1974 Salazarův režim padl, arcibiskup z Bragy podněcoval rozvášněný dav k útokům na levičáky. Ale od té doby jako by se Braga za ten svůj konzervatismus styděla a snažila se flanďáckou minulost přebít modernistickou komercionalizací. Takže se sakrální architektura prolíná s pokusy o vybudování bulvárů, dopravních tepen a podzemních parkovišť, na kterou však zejména tady na severu už nezbývá dost peněz, takže se už v těsné blízkosti centra město začíná hroutit a jako Saturn požírá své vlastní děti, které raději utíkají do všech směrů, i když jsou pak všude nešťastné. Ale je třeba říct, že rozčarování začíná už u té sakrální architektury. A nejlepším případem je hned Sé. Na místě původní mešity postavená románská stavba prošla tak výraznými a podivně zkombinovanými přestavbami gotickými, renesančními a barokními (samozřejmě s manuelskými prvky, jak jinak), že je to teď celé takové divné. A platí to snad o všech kostelích a dokonce i o palácích. A asi tak nějak o celé Braze. Všechno je tu podivně vyprázdněné. Jako kdyby katedrálu opustil Bůh a zůstaly z ní jenom kameny a zlato. A ještě ke všemu se v ní nesmí fotit. Vlastně se tu skoro nikde nesmí fotit. A tak nakonec nejopravdovější částí Bragy zůstávají ty bolestně umírající obyčejné domy.
