Jest-li poutníkovi ubírati se cestami směřujícími na sever, musí se vypořádati obecně s nepřízní hor, tajemstvím mlžných dní, pohanstvím severského křesťanství a barbarstvím civilizace za Serra Amarela. V Lindosu, jak patrno, jest křesťanství dosud poněkud neolitické, nedotčeno barokním štukem a figurálním modlářstvím. Hrad Castelo do Lindoso, který strážil hranice s velkým agresivním španělským bratrem, je ne sice monumentální, ale zato monumentálně rozpadlý. A okolo něj, v útvaru připomínajícím loupežnickou rotu přisátou k hradbám, srocují se shluky umrlčích komnat, v nichž přes den nalézají úkryt klekánice a vampýři, první vylézající za klekání, by bytosti nemodlené a nemyté venku se zdržující krkem zakroutily, druzí s tmou vylétající a hon svůj za bělostnými šíjemi či femorálními tepnami zahajující. Místní sice tvrdí, že tyto espigueiros nejsou umrlčí komory, ale jen sklady obilí čili spižírny, ale věřte někomu, kdo má na krku stopy po upířích zubech ...
