čtvrtek 25. června 2015

Z Čech až na opravdový konec světa 33 - Parque Nacional da Peneda-Gerês 5 - Peneda 2, Rouças a Mezio

Z Penedy po vzoru zbožných poutníků možno vydati se dvěma směry. Buď směrem severním, který není bez nebezpečí pro četnost klekánic ve starém mlýně sídlících a z něj v doprovodu svých servantů domorodých na lov vyrážejících. Síla jejich nejen ve Španielích, ale i zde taková jest, že nemine den, aby někdo od nich zmordován nebyl, a kdo proklouznout chce do hor za mlýnem, fůrou svatých ostatků musí se obklopiti. Zem pak na sever od Penedy často mlžná bývá a ze středověku pochází. Nejeden příbytek kamenný při cestě se nachází, ze strachu před šlundrami těmi pekelnými obloukem jsme jej raději obešli. Zde pak také Pomazaný se ztrácí a vládu opět přebírají iberští bohové hor, lesů a luk, jejichž ruka tesá do kamene a zbarvuje život.










Cesta jižní zastavuje se v Rouças, odkud na obě strany svahy strmé se zvedají, podél jejichž kamenitých cest pod dozorem ještěrčího krále za halasu othopteří symphonie steaky rostou, ale bohužel si také kde sami chtějí chodí, což nahání strach téměř stejný jako blížící se klekání zahánějící stíny do údolí.








Konečně na hranici parku propadá se cesta do nepaměti lidské a odhaluje v ní děs z predátorů, zimy, hladu, deště, sucha i bratra, kterému vražda zdá se snadnější stavby vlastní kamenné kobky. A také se zde nalézá informační centrum Porta do Mezio, kde lze mimo jiné koupit mapu a místopisné informační materiály, takže by tudy rozumný cestovatel měl do parku přicházet, ne jej opouštět, aby si pak nepřipadal jako idiot.