úterý 17. října 2017

Do Prahy a zase zpět 11 - Praha je prdel světa a Pražáci sou vidláci



A ani v tý Praze nebyli první. To byli ňáký Angláni, co tomu tady řikali Mulberry. A taky se tu tomu řikalo Hottentot. Sice sem nepochopil, jestli už před příchodem Čechů, nebo až po něm, ale když de vo Pražáky, tak proč ne? I v 19. století tu bylo jen asi 700 obyvatel, ale pak, když se Praze vyhnuly koleje, bylo vymalováno. Pražský hotentoti vyměnili Prahu za kus žvance (co jim taky zbejvalo) a odtáhli někam jinam. Hlavně do nedaleký Flatonie. To je teda jako dost tragický, když se někdo radši odstěhuje do města, co se menuje po prdech, než aby žil v Praze. V 20. století počet Pražáků klesl až na 25, přišli o poštu, obecní školu, veřejnou školu, asi i o nějaký ty obchody a hospodu.



Zato jim tu zůstal hřbitov, kde je víc mrtvejch, než v Praze živejch.









A kostel ve stylu americký "gotiky". A tak nějak vůbec stejnej, ale jinej.





A před kostelem parkoviště a takovej skoro open-air kulturák, kde se jednou za rok při Praha Festu tancuje polka a žerou kolaches.


No ale to by se to moc nerentovalo, kdyby se tu jen jednou za rok tancovala polka. A tak si v tomhle pražskym kulturáku určitě najde místo i pořádná Texan culture, vole. Jupí!



středa 4. října 2017

Do Prahy a zase zpět 10 - Gonzales

Gonzales má svý místo v USA jistý hned dvakrát. Aspoň teda v historii. Minimálně v historii Texasu. A to proto, že předběhl San Antonio (nebo přesnějc Alamo) v texaský revoluci proti mexický vládě. Ono totiž před "Remember the Alamo" bylo ještě "Come and Take It". To bylo tak.
Město Gonzales bylo založeno v roce 1825. Původně to samozřejmě nebylo město, ale jen kolonie a řikalo se jí spíš "DeWittova kolonie". Jenže tu v roce 1826 zničili Indiáni. A tak si ji kolonisté hned další rok postavili znovu. Ale protože ty Indiáni samozřejmě jen tak nezmizeli (proč by to taky dělali, když to byla jejich země?), tak si ty kolonisti (pozor, tady už ne německý, ale anglický) vyžádali od mexický vlády dělo na ochranu před indiánskejma nájezdama. To sice v roce 1831 dostali, ale o čtyry roky pozdějc si to Mexičani rozmysleli, protože nebyli padlí na hlavu a bylo jim jasný, že vzhledem k doutnajícímu konfliktu mezi anglickejma osadníkama a mexickejma úřadama  není rozumný nechávat Anglánům dělo. A tak poslali ze San Antonia 100 vojáků, aby "vyzvedli" to dělo z Gonzales, kde tehdy bylo jen 18 mužů. Ono pak teda přišlo do Gonzales na pomoc ještě pár chlapů z okolí, ale hlavně manželka zakladatele kolonie - paní DeWittová - a její dcera vyšily prapor s vyobrazením děla a nápisem "Come and Take It". No není divu, že pak natrhli Mexíkům triko, když měli takovej prapor.
Ta druhá věc, ta se stala asi tak půl roku na to, v souvislosti s tím nešťastnym Alamem. Když ho totiž ten všivák Antonio López de Santa Anna napadl, tak Gonzales bylo jediný město, který poslalo do Alama Texasanům posily. 32 mužů. Nikdo se nevrátil. A tak se těch 32 chlapů z Gonzales vlastně stalo i součástí "Remember the Alamo". No, vzhledem k tomu, jak to dopadlo, to vlastně byla z praktickýho hlediska hloupost, ale historie, zvlášť vlastenecká, se na takový věci často dívá jinak. Jako třeba i tak, že se v Americe o některejch aspektech týhle texaský revoluce moc nemluví. Teda jako ono samozřejmě je pěkný bojovat za svoji nezávislost, mexický úřady byli prevíti (jako kdyby nějaký úřady nebyly ale, že jo?) a generál Antonio López de Santa Anna byl pěknej plavajzník, to všechno jo, ale taky je fakt, že mezi jinejma důvodama tý rebelie bylo třeba i to, že Texasani nechtěli platit daně a že se jim nechtělo pochopit fakt, že Mexiko v roce 1829 zrušilo otroctví a že by teda měli propustit svoje otroky. Takže to jen tak na okraj. Mimochodem, krátce po tom Alamu nechal generál Houston svoje vlastní Gonzales spálit, aby nepadlo do rukou Mexičanům, protože mu bylo jasný, že si to ten všivák přijede z Alama co nejdřív vyřídit i s nima do Gonzales. A tak museli město zase "znovuvystavět" v roce 1840, vlastně už podruhý během jeho patnáctiletý existence.
Každopádně, bez ohledu na hodnocení historie, dneska to vypadá, že Gonzales má svoje lepší časy za sebou. A že se čas nachyluje. Blíží se čas odletu. Blíží se poslední kapitola.


neděle 1. října 2017

Do Prahy a zase zpět 09 - Můj pták (aneb Ten s velkym ocasem)

Jak by řekl Alfred Edmund Brehm:
"Animalia (živočichové), Chordata (strunatci), Aves (ptáci), Passeriformes (pěvci), Icteridae (vlhovcovití), Quiscalus (vlhovec), Quiscalus mexicanus (vlhovec velkoocasý)"

Ale on tak neřiká. Vůbec nic o tomhle "mým" ptákovi neřiká. A český internety na tom nejsou o moc líp. On to teda neni můj jedinej pták. Je to jak kde. Tak třeba v Čechách je bez debat na špici trojice dudek chocholatý, puštík obecný a skřivan polní. V Texasu je to tenhle Great-tailed Grackle.

Brehm sice konkrétně o vlhovci velkoocasém nepíše (pokud ho nevede pod jinym jménem), o vlhovcovitých se ale vyjadřuje intimnějc než různý americký internety:

"Běháky jsou delší prstu prostředního, vpředu štítkovité, prsty ozbrojeny jsou silnými, zahnutými a ostrými nehty. Ve křídle letka čtvrtá jest delší ostatních."

"Zastupují špačky starého světa, ale podobají se také krkavcům a tolikéž jistým pěnkavám. Všichni druhové jsou družebni, veseli, čili a zpěvni. Obývajíce v lesích, oživují je, žerou drobné obratlovce, hmyzy a mlže, plody a semena a často jsou nenáviděni, často velmi užitečni."

Hodnocení jejich zpěvu se pohybuje od: "Vším právem obyvatelé severoameričtí chválí zpěv ptáka toho, vyhovuje i zpovykanému sluchu vybíravějšího milovníka. Zvuky mění přerozmanitě, avšak je vyluzuje s takovou rychlostí a zdánlivým zmatkem a opakuje je tak horlivě, že mnohdy se domníváš, jako bys slyšel zpěv několika ptáků, kdežto přece zpívá jen jeden. Ale celkem dojímá mile.", až po internetový nadávání tomuhle konkrétnímu vlhovci do uřvanejch ďáblů. Každopádně má hlas příjemnější než naše straka, i když je taky mazanej jako liška. Já osobně mu vyčítám jenom jeho nedostatečně pozitivní vztah k focení.