neděle 1. října 2017

Do Prahy a zase zpět 09 - Můj pták (aneb Ten s velkym ocasem)

Jak by řekl Alfred Edmund Brehm:
"Animalia (živočichové), Chordata (strunatci), Aves (ptáci), Passeriformes (pěvci), Icteridae (vlhovcovití), Quiscalus (vlhovec), Quiscalus mexicanus (vlhovec velkoocasý)"

Ale on tak neřiká. Vůbec nic o tomhle "mým" ptákovi neřiká. A český internety na tom nejsou o moc líp. On to teda neni můj jedinej pták. Je to jak kde. Tak třeba v Čechách je bez debat na špici trojice dudek chocholatý, puštík obecný a skřivan polní. V Texasu je to tenhle Great-tailed Grackle.

Brehm sice konkrétně o vlhovci velkoocasém nepíše (pokud ho nevede pod jinym jménem), o vlhovcovitých se ale vyjadřuje intimnějc než různý americký internety:

"Běháky jsou delší prstu prostředního, vpředu štítkovité, prsty ozbrojeny jsou silnými, zahnutými a ostrými nehty. Ve křídle letka čtvrtá jest delší ostatních."

"Zastupují špačky starého světa, ale podobají se také krkavcům a tolikéž jistým pěnkavám. Všichni druhové jsou družebni, veseli, čili a zpěvni. Obývajíce v lesích, oživují je, žerou drobné obratlovce, hmyzy a mlže, plody a semena a často jsou nenáviděni, často velmi užitečni."

Hodnocení jejich zpěvu se pohybuje od: "Vším právem obyvatelé severoameričtí chválí zpěv ptáka toho, vyhovuje i zpovykanému sluchu vybíravějšího milovníka. Zvuky mění přerozmanitě, avšak je vyluzuje s takovou rychlostí a zdánlivým zmatkem a opakuje je tak horlivě, že mnohdy se domníváš, jako bys slyšel zpěv několika ptáků, kdežto přece zpívá jen jeden. Ale celkem dojímá mile.", až po internetový nadávání tomuhle konkrétnímu vlhovci do uřvanejch ďáblů. Každopádně má hlas příjemnější než naše straka, i když je taky mazanej jako liška. Já osobně mu vyčítám jenom jeho nedostatečně pozitivní vztah k focení.